Jdi na obsah Jdi na menu
 


Ukrajina 4.3.2014 - aktuální komentář Alexandera Butina

Alex Ander

 

1499552_10203182566393791_549544012_n-1-.jpg

 

Dobry den. Dekuji za Vasi podporu. Sireni clanku se vubec nebranim a za korektury dekuji. V rychlosti precitam vasi verzi s diakritikou a namatkove jsem narazil v odstavci zacinajicim "Náhoda tomu přála" preklep "nejlepěím" -- OPRAVENO: "nejlepším"

V jednom z vláken k memu textu padla doplnňující otázka, resp. prosba okomentovat následující članek české televize: http://goo.gl/BHqAJD -- http://www.ceskatelevize.cz/ct24/svet/265092-zpravodaj-ct-karas-na-krymu-vitali-ruske-osvoboditele/ --

Zpravodaj ČT Karas: Na Krymu vítali ruské osvoboditele

Simferopol – Zatímco západní politici v čele s EU a USA sobotní intervenci Ruska na Krym ostře odsoudili, většina lidí, kterých se přítomnost ruských jednotek v ulicích krymských měst bezprostředně týká, příchod vojáků s jásotem přivítala... (konec citátu z ČT)

 

 
Alex Ander

Možná by bylo zajímavé přidat nebo zveřejnit samostatně můj komentář:

 

Původní otázka: Článek je super, ve spoustě věcí mi tam zapadá spousta věcí dohromady z těch střípků co čtu/poslouchám. Jak do toho ale ale zapadá tahle reakce?

 
Alex Ander

Alex Ander

A odpověď: Je tomu skutečně tak, na Krymu to málo komu vadí. Odpověď na otázku Martina lze najít v uvedeném článku pod otázkou: Očekávají obyvatelé Krymu, že mezinárodní sankce, kterými nyní hrozí západní státy, nějak změní aktuální situaci?

Je to opět na delší povídání, ale zkusím to shrnout:

1) vládní činitelé mají své odpůrce všude. Nicméně na východe je jich víc, než příznivců bez ohledu na to, levičák panuje či pravičák. Proč? Ekonomická a politická situace ve všech zemích bývalého SSSR je velmi špatná. Průměrný občan EU si to ani nedovede představit. Většina obyvatel žije hluboko pod úrovni evropského minima. Naopak většina vládních zástupců si žije až příliš luxusně. Střední vrstva téměř neexistuje. To lidi vidí i tuší, proto dlouhodobě nejsou spokojeni. Logicky shledávájí problém ve vedení země a vše špatně (zcela oprávněně) házejí na vládní struktury.

2) Krym je autonomní republikou, což lidem, kteří permanentně nejsou spokojeni s kyjevskou vládou, dává alternativu v podobě místní samosprávy. Byť jen vzdáleně, status Krymu připomíná Bavorsko, které je do jisté míry nezávislé na Německu. To proto lidi radši dají svůj hlas místním "našincům", než těm, kteří mohou za všechno. Je to volba a forma protestu zároveň.

3) Na území Krymu fungují ruské státní televizní stanice a lidi je sledují ze setrvačnosti ještě z dob SSSR. Ukrajinské vysílání naopak (někdy nevědomky) bojkotují. To nahrává Rusku v mediální válce a umožňuje gumovat mozek místním.

4) Obyvatelé Krymu jsou vesměs velmi obyčejně lidi žijící v malinkatých městečkách a vesničkách. Živí se zemědělstvím, pracují ve zbylých továrnách, prodávají na ulici zboží/oblečení turistům i místním, případně pracují v moři. V zásadě vedou velmi prostý život. Někteří dokonce stále mají za to, že Německo je zemí fašistů a fašisti jsou všude na západě. Vyvojově jsou někde v 60.-90. letech. Obyvatelstvo je převážně staršího věku. No a Rusko je v jejich očích a paměti zemí osvoboditelů a světlých komunistických zítřků. Ano, jsou tam i podnikatelé a realitu vnímající lidi, ale těch je minimum, protože schopnější se dávno přestěhovali do vnitrozemí Ukrajiny. Budiž mi odpuštěno za tak nechutné přirovnání, ale majoritu tvoří poslušné ovečky, které jsou zvyklí spokojit se s minimem a jsou snadno manipulovatelné.

5) Obzvlášť v poslední době je na Krym účelně dopraveno velké množství Rusů. Někteří jsou jen do počtu. Jiní mají zaplaceno a vědí, co mají dělat. Jsou mezi nimi i zatím naplno nevyužití provokatéři či jednotlivci, kteří umějí strhnout dav pár hesly a uspořádat meeting/akci protestu.

Co to ve výsledku znamená pro Ukrajinu snad není potřeba upřesňovat. Ale brzy o tom napíšu další članek... stay tuned!

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Zdroj: Alex Ander, https://www.facebook.com/alexandr.butin

satelitní obrázek z Googlu, o výstavbě kontinentálního můstku z Ruska, jak se o něm v textu Alex zmiňuje

krym.jpg

 

K napsání následujících řádků mě vedou množící se dotazy ze všech stran ohledně dění na Ukrajině a obavy z možných dopadů.

 

Jelikož jsem na Ukrajině žil prvních 17 let svého života a z toho 7 na Krymu v městečku Kerč, které se nachází u samých hranic s Ruskem, myslím, že k tomu můžu říct víc, než experti v televizi, které komentují dění na Ukrajině. Zrovna jeden takovej pořad jsem viděl minulej týden v České televizi. K realitě pozvaný pan komentátor měl hodně daleko, neboť já jsem na vlastní kůži zažil jinou historii, než kterou líčil on.

 

Na úvod ještě řeknu, že už dlouhá léta nepěstuji zaujatý vlastenecký vztah ani k jedné zemi, jinak bych zde v Česku 13 let nebyl. Mými zdroji informací jsou vlastní postřehy, zažité události, odborná literatura a tři různá média, státní ruská, nezávislá ukrajinská a evropská. To by mělo přispět alespoň trochu k objektivnímu názoru.

 

Abychom mohli dělat jakoukoliv prognózu, je třeba nejdříve zjistit proč se to vlastně děje. Proto koukneme do historie. Ještě za dob SSSR městečko Sevastopol na jihozápadě Krymu hrálo důležitou strategickou roli pro námořní ozbrojené síly. Skrz Černé moře je zde přístup ke středomoří a tedy i jihu celé Evropy. A ještě za dob SSSR byla vybudována novodobá vojenská základna pro vojenské námořní jednotky.

 

Ještě za dob Sovětského svazu byl Krym autonomní republikou a takovou zůstal do dnešních dnů. Po rozpadu SSSR se Ukrajina od Ruska oddělila a s ní i Krym, protože v té době patřil k ní. V tu chvíli Rusko ztrácelo kontrolu nad Černým mořem, jelikož žádná jiná rozumná vojenská základna u Rusů na Černém moři není a to se pochopitelně nikomu z vedení nelíbilo. Proto v první polovině devadesatých let, velmi silným nátlakem a za použití realné hrozby vojenského konfliktu přinutili tehdejšího prezidenta Ukrajiny podepsat dohodu o využívání Sevastopolu pro ruské námořnictvo. V té době už jsem bydlel na Krymu a já, potažmo i mý rodiče, byli přímými svědky těchto událostí.

 

Přibližně v té době začal dlouhodobý ruský plán postupného dobývání celého Krymu. Rusko se v následujících letech tvářilo velmi přátelsky a nejspíš proto nikoho na správných vládních postech Ukrajiny nenapadlo, že v horizontu 20 let z toho bude průser. Postupně Rusko začalo nenápadně stahovat čím dál větší množství vojáků na Krym. Za vojáky se pochopitelně stěhovali jejich rodiny, vyrůstali tam jejich děti a řetězová reakce začala. Druhým mocným nástrojem Ruska se stalo hromadné vydávání ruských občanek de facto na požádání. Kdokoliv z Krymu si mohl říct o ruskou občanku a dostal ji. Některým byly dokonce nabízené neoficiální úplatky, ale to teď nechme bokem, k tomu důkazy nejsou.

 

V letech 2002-2003, z ruské pevniny náhle začal vyrůstat výběžek směrem k ukrajinskému ostrovu Tuzla, který se nachází v kerčenském průplavu mezi Ukrajinou a Ruskem: http://goo.gl/maps/FYqU7 Přičemž ještě v roce 1941 tento ostrov byl územně přidán ke Krymu. Žádost Ukrajiny o přerušení této výstavby byla ignorována a konflikt se vyhrotil do situace, kdy na každém břehu obou států stála vojenská technika a prezidenti se domluvili až na poslední chvíli. Záměrem Ruska bylo propojit pevninu s ostrovem a tím ostrov prohlásit za část Ruska. Na první pohled je to bezvýznamný ostrov někde uprostřed moře. Ve skutečnosti malá hloubka v průplavu z ruské strany neumožňovala bezpečný průplav lodí s ponorem větším, než 4 metry, do Azovského moře. Průplav ze strany Ukrajiny vyžadoval svolení Ukrajiny a de facto Ukrajina kontrolovala kdo může či nemůže do Azovského moře vplout. Posunutím státních hranic by se rozdělující čára posunula na druhou stranu ostrova a pak by tam Rusko mohlo dělat co chce. Za normálních okolností Ukrajina nikdy nedělala žádné problémy a všechny lodě pouštěla na požádání. Jenže, pokud by někdy v budoucnu nastala situace, za které by mezi Ruskem a Ukrajinou byl jiný, než přátelský vztah, tak by jedině Ukrajina měla vstup do Azovského moře de facto až k Rostovu-na-Donu. Proč je to tak důležité se dozvíte za chvíli.

 

V letech 2000-2003 se totiž na scénu vynořil Viktor Janukovyč, který díky manipulaci s výsledky, rozsáhlým donucováním a falzifikací vyhrál prezidentské volby na Ukrajině. Údajně se jednalo o úspěšného podnikatele, nicméně rozsah aktivit ve volbách daleko přesahoval za meze jeho finančních možností. Bylo jasné, že má docela bohatého a schopného sponozra. Lid Ukrajiny s touto situací nebyl spokojený a proto propukla oranžová revoluce, díky které na Ukrajině proběhlo neplánované druhé kolo voleb. Ještě, než byly hlasy sečtené, tehdejší prezident Ruska Vladimir Putin pogratuloval Viktoru Janukovičovi k vítězství. Výsledky voleb sice nakonec dopadly ve prospěch Janukovyče, nicméně opět bylo vzneseno obvinění z manipulací. O několik dnů později ukrajinský parlament přiznal výsledky voleb neplatnými a následně nejvyšší soud vynesl rozsudek porušení volebního zákonu. Byla provedena změna sestavy centralní komise a třetí kolečko voleb "nečekaně" vyhrál Viktor Jussenko.

 

Nejzajímavější věcí se začali odehrávat v okamžiku, kdy vláda Ukrajiny veřejně projevila zájem o spojení se západním světem. Ukrajina totiž usilovala o vstup do NATO a připojení Ukrajiny k Evropské Unii, což bylo pro Rusko velkým problémem. Pokud by totiž NATO získalo možnost rozmístění strategických jednotek na území Ukrajiny a navíc mohlo vyuzívat Černé moře, Rusko by o svoji výhodu definitivně přišlo. Navíc hrozilo, že by Rusko přišlo o Sevastopol, případně by jejich základna byla obklíčena. A to je vlastně jádrem celého problému. Rusko se na příští kolo prezidentských voleb v roce 2010 připravilo mnohem lépe a tak se Viktorovi Janukovyčovi povedlo dostat do prezidentského křesla. V první řadě byla drsně odstraněna premiérka Tymošenková, která sice také napáchala dost škody, nicméně Ukrajinu směřovala do EU. A pak prezident Janukovyč zamítl i asociační dohodu s EU, což bylo jasným úkazem toho, na koho on pracuje. To už ukrajinský lid nevydržel a propukla aktuální revoluce v Kievě.

 

Náhoda tomu přála, že zrovna v té době v Rusku probíhala zimní olympiáda a evidentně Rusko nemělo zájem o přebytečnou světovou pozornost. Pokud si vybavujete, během olympiády si USA vynutily přítomnost svého námořnictva na Černém moři pod záminkou případných atentátů. Ve skutečnosti vše nasvědčuje tomu, že v USA tušili, co se bude dít a kryli záda svým nejlepším sportovcům a jiným představitelům pro případ, kdyby vojenský harmonogram Ruska měl změny či nečekaný průběh. Nechce se mi věřit, že americká rozvědka mohla zaspat dlouho připravovanou akci Ruska proti Ukrajině. Naopak jsem si skoro jist, že v Bílém domě o tom věděli dost dopředu, ale hleděli si svýho.

 

Naštěstí pro celý svět olympiáda prošla v klidu, nicméně prezident Ukrajiny Janukovyč nezvládl udržovat protestující ukrajinský lid dostatečně dlouho v klidu a byl shozen ze svého křesla dřív, než by dostal povolení zlikvidovat protestující akce. A pro Rusko to bylo opět velkým problémem, protože kdyby nová prozatímní vláda podepsala asociační dohodu či nedej bože dojednala vstup do NATO, byla by to pro Rusko definitivní prohra politického boje o Černé moře.

 

A teď se dostáváme k dění v dnešních dnech. Nevím jestli se to ještě dá nazývat plánem B, z mého pohledu Rusko začalo spíš improvizovat a sekat dost chyb, které je příliš vyzrazuje. Abych mluvil věcně, uvedu pár příkladů zjevných nesrovnalostí.

 

Vše začalo tím, že Rusko potřebovalo mít kontrolu nad Krymem, ideálně i nad východem Ukrajiny. Nečekaně Putin nařídil plnou kontrolu veškerých východních vojenských sil, převedl je do nejvyššího stupně pohotovosti a začal přesouvat vojenskou techniku k východním hranicím Ukrajiny. Zároveň v Sevastopolu a následně na Krymu se objevují vojenské jednotky. Nejdříve se jednalo o vojáky bez identifikačních znaků, kteří obsadili vladní budovy vedení Krymu, vykopli veškré úředníky a dosadili do vedení Krymu svého člověka. Ten následně jménem Ukrajiny požádal Rusko o záštitu před smyšlenou hrozbou. Dále ten člověk vyhlásil předčasné referendum o budoucí osud Krymu a připustil, že se Krym připojí k Rusku. Zde bych rád zdůraznil, že na Krymu se nic podobného tomu, co se odehrávalo v Kievě, nikdy nekonalo. Žádné strašidelné protesty. Nanejvýš pár zaplacených turistů z Ruska či podplacených místních s ruskými vlajkami vyšli do ulic, aby je mohla natočit ruská zpravodajská služba.

 

Zároveň ruský parlament náhle začal v urychlené formě přijímat nové zákony pro připojení cizích území ve zvláštním zjednodušeném řízení, de facto na počkání. O tom se Rusko netajilo.

 

Mezi tím se ukázalo, že Janukovyč prchnul (nečekaně a zrovna) do Ruska. Podle jeho slov údajně ke svému starému kamáradovi, který mu nabídl přístřeší. S ruským prezidentem prý osobně nemluvil a o pomoc nežádal. Nicméně v té chvíli na Krymu už bez hry na schovávanou se začala množit námořní flotila, která bez povolení Ukrajiny přecházela ukrajinské hranice. Na pevnine se začalo objevovat větší množství vojaků i mimo své vojenské základny. Vojáci už přiznávali, že patří k ruské armádě. Postupne se začali roztahovat po Krymu, obkličovat vládni budovy, vyřadili ukrajinskou telefonní síť, pronikli do vojenských částí a některé dokonce přinutili vzdát se či dokonce přejít na ruskou stranu. Podotykám, že v té době ještě Putin neoznámil intervenci a ani nepožádal o schválení ruským senátem o vojenské akci. To se stalo až následující den, post-factum, přičemž celej parlament stoprocentním hlasovaním řekl ano a povolil Putinovi použití vojenské síly. Ani jeden člověk v parlamentu se neopovážil ani zdržet hlasování, natož zaváhat a říct ne. Hlasování bylo veřejné.

 

V ten den, podle odhadu na Krymu už bylo kolem 3000 ruských vojáků, obsazené všechny strategické pozice. Během této vojenské operace ze strany ukrajinských občanů nebylo jediného podnětu vyvolávajících konflikt. Nikdo na vojáky nezaútočil, střílelo se maximálně do vzduchu. Rusko pravděpodobně počítalo s tím, že se bude opakovat scénář z Gruzie, kdy naprosto zřejmou provokací Rusko vynutilo právo použít armádu. Ale do dnešní noci se nic takového nestalo. A proč vlastně?

 

Vraťme se na chvíli zpátky do historie. Po rozpadu SSSR na území Ukrajiny zůstalo velké množství jaderných zbraní, přičemž drtivá většina těch zbraní byla vyrobena bezprostředně na Ukrajině. Ukrajina byla jadernou velmocí a dokonce byla schopna i nadále jaderné zásoby zvyšovat. Ve světě však byla opačná tendence, po skončení studené války začalo spíš odzbrojování a tak mezi Ukrajinou, USA, Velkou Británií a Ruskem vznikla čtyřstranná dohoda, že se Ukrajina vzdá svého jaderného programu. Na oplátku Ukrajina získá přízeň ze strany světových trhů a tyto tři státy se zavázaly Ukrajině garantovat její uzemní celek i v případě vojenského konfliktu. Ukrajina se dobrovolně vzdala možnosti aktivní obrany a spoléhala na to, že bude chráněna. Co víc, dle této dohody veškeré jaderné zbraně přešly do rukou Rusů, kteří se zavázali zbraně zničit. Co z toho se skutečne zničilo či použilo jako jaderné palivo se neví, ale zejména pro Rusko to byl velmi výhodný obchod.

 

Nyní, kdy na Ukrajině teprve začaly náznaky intervence, Ukrajina upozornila na zřejmý záměr Ruska a požádala o pomoc státy, které vystupují jako garanti jejího uzemního celku. Pokud by se všechny strany dohody okamžitě a bez otálení plnily své sliby, ještě včera by Černé moře mělo být plné britské a americké flotily. Zatím se ale neukázala ani jedna lodička. Západní svět neudělal nic víc, než jen vyplodil pár komentářů do tisku a v pátek pan Obama Rusku naznačil, že případný vojenský konflikt by Rusko mohl něco stát. Snahy německé kancléřky o diplomatickou dohodu s Putinem skončily tím, že ho označila za nepříčetného k realitě, ale nic víc si Německo netroufne. Protože jednak celá Německá ekonomika je plně závislá na dodávkách ruského plynu, druhak celá Evropa by bez ruského plynu umrzla a nakonec jsou to USA a Velká Británie, kdo by měl činit, dle dohody, první kroky. Ukrajina se dostala do situace, kdy sama na Rusko nestačí. Dobrovolne před 20 lety odevzdala veškeré účinné zbraně. Může se sice bránit, ale je to předem prohraný boj se zbytečnou ztrátou na lidských životech.

 

K dnešní půlnoci je situace taková, že Rusko už týden přebývá na území Krymu, ačkoliv k tomu nemá žádný pádný důvod. Žádné nepokoje, žádné provokace ani útok ze strany Ukrajiny se nekoná. Naopak Rusko si vesele obsazuje území, rabuje vojenské sklady a násilím převádí vojenské jednotky pod sebe. Uznal to celej svět, ale to je tak všechno.

 

Dnes večer Rusko dotlačilo k východním hranicím s Ukrajinou ještě víc vojenské techniky a dost brzy bude následovat velkolepé finále. Následující plán bude nejspíš takový, že se provede inscenace útoku převlečených ruských vojáků za ukrajinské jednotky, které na oko budou střílet slepými náboji či dokonce zabijí několik bezvýznamných ruských vojáků, což bude zelenou pro začátek rusko-ukrajinské války. Pokud se nikdo z okolí nebude v této věci angažovat, pak Ukrajina okamžite přijde o Krym a bude následovat i pokus o přivlastnění východní části vnitrozemí, neboť tam se nachází ekonomicky nejvýnosnější průmysl Ukrajiny. Dost pravděpodobně přijde Ukrajina i o tuto část území a nové státní hranice pak budou vést podél řeky Dněpr. To je klíčové, protože bez této řeky se Krym stává pouští, neboť veškerou zásobu vody na Krym přivádějí rozsáhlé vodní kanály a bez vody se Rusko na Krymu neobejde. Potrvá nejméně 5-10 let, než bude Rusko schopné vybudovat nový vodní systém a bude je to stát nehorázné peníze.

 

Další možností rozvoje situace je "demokratické" referendum na Krymu, které Ruskem dosazený úředník do vedení Krymu vyhlásil na konec března. Asi není třeba komentovat, jak dopane "demokratické" referendum na uzemí, kde každému voliči u hlavy budou držet samopal. Pokud se bude naplňovat tento scénář, pak v nejbližší době bude organizováno obdobné referendum na východě Ukrajiny, a já Vám s jistotou ještě dnes řeknu, jak to dopadne.

 

Existuje jedno riziko, se kterým Putin nejspíš nepočítá. Krym totiž historicky nepatří ani Ukrajině, dokonce ani Rusku. On patří krymským Tatarům, kteří 1) obzvlášť Rusy nenávidí, 2) jsou to islamisti. Pokud by na Krymu nedošlo ke kapitulaci, ale k ozbrojenému konfliktu, odhaduji, že to bude poslední kapkou pro blízky islámský svět.

 

Pokud však Rusko nebude příliš provokovat islámský svět, pak se nemusí obávat ani Evropa, protože Putinovi skutečně jde pouze o Černé moře. Zatím. Ale ještě před 10 lety nikdo netušil, že bude válčit s bratry na Ukrajině...

 

Jo, málem bych zapomněl, účastníci slavné G8 pohrozili Rusku, že v případě pokračování Putinova záměru se nezúčastní letošního konání summitu G8 v Soči a také uvažují o vyloučení Ruska ze svého klubu. To je opravdu silné pokárání vzhledem k tomu, že je tu velké riziko třetí světové... A mezi tím, co Vám to píšu, shozený prezident Ukrajiny Janukovyč oficiálně požádal Rusko o použití vojenské síly na Ukrajině.

 

Snad rozum zvítězí…

 

Zdroj: Alex Ander, https://www.facebook.com/alexandr.butin

 

 

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář