MUŽ + ŽENA, jak obdivuhodně se doplňují (Christa Meves)
Muž a žena, jak obdivuhodně se doplňují
http://www.lumendelumine.cz/index.php?page=jak-obdivuhodne-se-doplnuji
Christa Meves
Nové výsledky výzkumů hormonů o zvláštnostech pohlaví
Politika nastavuje všechny výhybky v tom směru, že pohlaví jsou si zcela rovná a totožná. Jenže vědecky je to zcela neudržitelné, jak ukazují ideologicky nezatížené průzkumy z nejnovější doby.
Jak je vůbec možno zastavit vlaky společnosti, které po špatném nastavení výhybek již 30 let jedou nesprávným směrem? Nebo jinak řečeno: Jak odstraníme negativní následky, které v důsledku ideologie o rovnosti pohlaví mezitím vznikly?
Jedno je nesporné. Ať jsou falešné nauky, které se už celé generace učí ve škole, jakkoliv tvrdošíjné, bude nemožné natrvalo potlačovat to, že hormonální výzkum proti všemu tomuto ideologickému rámusu postavil jasnou hráz. Od 90. let vědci na celém světě zkoumají a denně zjišťují fundamentální rozdíly mezi mužským a ženským mozkem.
Již ve struktuře jsou enormní rozdíly, ale ještě větší jsou v reakcích a způsobu chování, které z toho vyplývají. A tyto rozdíly se dají zjistit nejen až v dospělém věku.
Již v prenatálním stavu se vyvíjejí pod vlivem pohlavních hormonů testosteronu a estrogenu výrazné rozdíly mezi mozkem muže a ženy, které vyvolávají již několik hodin po porodu rozdílné chování u nemluvňat mužského a ženského pohlaví, jak to prokázaly četné studie.
Dokonce vzájemnost, souhru rodičů při výchově dětí je možno doložit na základě pohlavních hormonů, testosteronu u mužů a estrogenu u žen. Pubertální hormonální impuls posiluje ještě jednou typické, v mozku zakotvené pohlavní rozdíly u muže a u ženy.
Kromě plození se uplatňuje rozdílnost mezi mužem a ženou velice významně při společném rodičovství. Je tomu tak, jako by rozdílné vlastnosti u otce a matky, jimiž jsou tak specificky vybaveni, byly přesně nastaveny, aby se při výchově dětí smysluplně doplňovaly.
Výzkumnice hormonů Lou-ann Brizendine přiřadila rozdílné vlastnosti u muže a ženy rozdílným mozkovým areálům jednotlivých pohlaví. Tak cortex cingularis – nazývá ho centrum starostlivosti – je u žen větší než u mužů, stejně jako insula, areál plnosti citů. U mužů je větší amygdala. Hypofýza se podle statistických údajů jeví větší u žen. To všechno pak působí smysluplnou souhru rodičovských činností při výchově dětí. Testosteronem podmíněná silnější svalová výbava mužů činí je schopnějším i pro obranu rodiny.
Ženy naopak jasněji slyší, jsou pozornější, často také trpělivější, vnímavější skrze kůži, a tím něžnější, vnímavější pro pohyb a rovněž vnímání rychlosti je u nich výraznější. Ženy jsou hovornější než muži. Má to nějaký zvláštní význam? Jejich výmluvnost je důležitá proto, protože především matce připadá úloha zprostředkovat již kojenci mnoha osloveními mateřskou řeč. Není Wernickeova oblast, která má vliv na výmluvnost, právě uženy proto větší než u mužů?
Muži mají kromě fantazijně-technického nadání také větší schopnost k přímému cílevědomému myšlení. Jim přísluší spíše role vedení, takže často výrazněji vyznačují a prosazují meze a hranice. Souhra mezi amygdalou a cortexem to podle výzkumníků umožňuje.
Již samotný fakt jasnějšího hlasu u ženy a temnějšího u muže dává poznat, jak smysluplná je pohlavní rozdílnost při výchově dětí. Tichý hlas může lépe těšit, temný hlas může varovat před nebezpečnými situacemi a chránit rodinu před nepřítelem.
Zcela synchronní a naprosto stejný způsob zacházení otce a matky s dětmi – tzv. výměna rolí – není vůbec přiměřená přirozenosti. Je to spíše vymyšlená ideologie, která má decimovat mateřskou roli, a proto také je více méně neúčinná.
Naopak hormony a skrze ně podmíněné založení mozku muže a ženy ukazují, že rodiče mají vzájemně se doplňující vliv, který je pak u dětí velmi úspěšný. A protože je to tak důležité, jsou mozky mužů a žen již v prenatální době jinak utvářeny pro pozdější souhru v rodičovství. A to by mělo být gender- a mainstreaming- ideologiemi být bláznivě lidem „vytlučeno z hlavy“?
Louann Brizendine říká: „Jednopohlavní mozek neexistuje. Dívky jsou strukturovány jakožto dívky a chlapci odpočátku jako chlapci. Jejich mozek je již u narození rozdílný a z tohoto mozku vycházejí impulzy, představy a celé vnímání reality.“
Proto není možno dosahovat výchovných úspěchů ideologicky vymyšlenými koncepty, vydupanými ze země. V rodinné situaci je existence otce stejně tak významná, ba požadovaná, jako estrogenem podněcovaná funkce pro krmení dítěte. Muže pudí hormony k jiným aktivitám: otci jde o zajištění chleba a ubytování.
Přirozeně i muž může dítě převinout a vzít je do náruče, ale nemá tuto schopnost zcela spontánně. Může se jí naučit, nikoliv však se stejnou senzibilitou jako matka. Při náhražkách, když se dítě krmí z láhve, je to zřejmé. Ale dětští lékaři na celém světě jsou přesvědčeni, že pro kojence je mateřské mléko optimální formou stravy, která bezpečněji předchází různým nemocem.
Komu je to jasné, ten by měl vědět, že obrovské moderní úsilí uvalit na muže větší časový prostor z rodinného všedního dne musí zkrachovat a také krachuje. Muži to pokládají za nudu a dlouhodobě to nevydrží nikoliv proto, že by byli líní a nechtěli se namáhat, jak jim to manželky předhazují, ale prostě proto, že k tomu nejsou od přirozenosti nadáni. Mají také menší ochotu k přizpůsobení než ženy, a jsou proto méně schopní projevit bez zvláštní potřeby mimořádnou trpělivost.
Když si takto představíme celou paletu podstatných rozdílů mezi mužem a ženou, které mají za následek rozdílné dominance při výchově, bude nám jasné, jak potřebné je vzájemné porozumění a jak nezbytné je zanechat konečně ideologií požadujících rovnost pohlaví. Chceme-li rodině pomoci, je třeba jí umožnit, aby uplatnila rozdílná nadání rodičů, která mají daleko větší úspěch než uměle nasazené a prosazované požadavky stejné délky času věnovaného dětem.
Úspěchy doložené výsledky výzkumů by nám také měly ozřejmit, že tyto nové informace potřebujeme bezpodmínečně i ve školách, abychom umožnili rodičům uplatňovat jejich specifické vlastnosti a odbourali rozpory, které jsou způsobeny ideologickým nedorozuměním, se kterým se musíme rozloučit.
Rodičovská úloha vyžaduje dnes vysoký stupeň bdělosti, proto je třeba, aby se rodičovský pár dlouhodobě nezatěžoval takovými formami chování, které si nemůže dovolit, protože k tomu není hormonálně přiměřeně vybaven. To pak vede ke stavu nespokojenosti, vzájemných výčitek a obtíží.
Příliš daleko zajely vlaky po špatném nastavení výhybek a namnoze vykolejily nebo skončily na nebezpečných slepých kolejích. Ideologie rovnosti rozbíjí manželství. Cesta k novému začátku bude trnitá a namáhavá. Musíme k němu přistoupit s realistickým konstruktivním postojem opírajícím se o stvořitelskou různost, která umožňuje muži a ženě vzájemné doplnění a uplatnění rozdílného nadání také ve školách, které respektují toto rozdílné nadání chlapců a dívek. To odpovídá křesťanskému obrazu člověka a může přinést požehnání všem, mužům i ženám, protože jejich vzájemné doplňování je základem jejich šťastného soužití.
německý pramen VISION 2000 – 2/2010
Přeložil -lš-