LEŽ RUSKÉ PROPAGANDY (a komunistů vůbec) Morální desintegrita ruského režimu
LEŽ RUSKÉ PROPAGANDY (a komunistů vůbec)
Morální desintegrita ruského režimu
Už vloni jsem se pozastavil nad jednoduchou a prostoduchou nálepkou ruské propagandy, označujíc kyjevské demonstranty jako fašisty. Lživý název se pak vžil u všech evropských levicových a komunisty řízených médií; zejména čeští rusofilové s tou nálepkou šermovali a současně pasovali Putina na svatého.
Už loni jsem se ve svých článcích zastával Stepana Bandery, jehož snahy po samostatnosti Ukrajiny a boj proti Polákům a pak zejména Rusům, každý soudný člověk musí ocenit jako boj hrdinský a hrdinů. Ne tak od Rusů, ti už za báťuška Stalina Banderu nálepkovali jako fašistu, a to mu zůstalo dodneška. Do dneška i čeští rusofilové Banderu a jeho hnutí po vzoru Rusů lživě označují jako fašistické, aniž by přesně věděli, co to znamená. Pro ně je důležité – přesně jako za vlády bolševiků -, že jsou to ruští vykladači dějin, kdo mají vždycky pravdu, a proto je třeba jejich manipulace a lži deklamovat i v našich médiích.
Korunu všemu nasadili ruští manipulátoři a lživí vykladači dějin, kdy před několika dny v ruské televizi uvedli tzv. dokument o Pražském jaru. Vloni u příležitosti srpnové okupace Československa vyšel na bulvárních webových stránkách Protiproud z pera p. Hájka článek plný sofismat, jehož esencí byla věta, že nás neokupovali Rusové, nýbrž Sověti. Zprvu jsem nevěděl, zda-li mám plakat, či se smát! Ale budiž – p. Hájek se ve svém rusofilství snažil omluvit neomluvitelné a proto hledal cestu, jak hořkou pravdu udělat pro české rusofily sladší, snadněji spolknutelnou. Jeho článek ale nepolemizoval s okupací jako takovou, stál na faktu okupace.
Zatímco výtvor v ruské televizi označuje okupaci Československa v roce 1968 za akt bratrské pomoci. Lživě ukazuje na údajné zbraně českých a slovenských kontrarevolucionářů, K 231 za organizaci nacistů; diváky poučuje, že po sovětských zachráncích socialismu, čeští fašisté odněkud od Národního muzea stříleli z kulometů, a jiné a jiné báchorky. Věří tomu současný ruský člověk?
Čeští skalní rusofilové poté, co slyšeli o této nové ruské lži, asi lapají po dechu – i pro ně je tvrzení ruské televize „trochu moc“ –, ale za nedlouho se oklepou, a opět budou papouškovat, že sovětská armáda přišla v roce 1968 včas! Natolik znám české rusofily…!
Ptejme se – jak je to možné? Zhruba lze říci, že český národ neprošel takovým utrpením, jakým prošli Poláci nebo Maďaři, jejichž nepřátelé v moderních dějinách vždycky byli Rusové. My jsme se pořád „potýkali“ s německým národem, odkud se ale vzájemným ovlivňováním naše kultura zjemňovala, rostla na kulturu evropskou, technicky a ekonomicky jsme se posléze vyrovnali západním národům. Podobně jako my, jsou na tom Slovinci. Oba dva národy - Češi a Slovinci – díky blízkosti německé kultury a jejím ovlivňováním, se během historického vývoje staly tím, čím jsou.
V době českého národního budování v rámci Rakouské říše, se v některých intelektuálních kruzích uhnízdila myšlenka, která posléze přešla v iluzi, že tam na východě je národ, odkud k nám přijde spása! Tam je ruský národ, náš největší bratr! A tak už v dobách 19. století, do tehdejšího carského Ruska, proudily davy zhlouplých Čechů, aby se tam - v rajské zemi – usadily. Dneska odtamtud utíkají…
Leč iluze o dobrém ruském národě je v českých tvrdých palicích skálopevně usazena, a hned tak s ní nic nepohne!
A kdože jsou to ti dnešní čeští rusofilové? Jsou to především lidé, kteří se za minulého režimu měli dobře. Měli se dobře proto, protože byli k zločinnému komunistickému režimu loajální. V naprosté většině tehdy v Boha nevěřili, většinou to byla střední i vyšší inteligence, mohli studovat, cestovat, a to všechno výměnou za jejich duši: Svou duši režimu prodali a nemuseli mít ani legitimaci KSČ! Režim odešel, resp. poodešel, avšak jim zůstal jejich pošramocený charakter.
Čeští rusofilové jsou lidé bez sebevědomí. V Čechách vždycky se razila tendence mít velkého přítele, o nějž bychom se my, malí, mohli opřít. Za tzv. první republiky to byla Francie, náš největší přítel a druh ve zbrani, po druhé světové válce to byl zase Sovětský svaz. A poté, co Češi vyhnali svoje německé spoluobčany, se láska k Sovětům umocnila, neboť oni – Sověti - se stali garantem našeho bolševického režimu.
Za současného americkými sionisty instalovaného režimu, mají Češi jako největšího přítele všech dob a zároveň i druha ve zbrani, Spojené státy a země EU. Na ty se prý můžeme spolehnout! Čeští rusofilové dobře vědí, že je to nesmysl, a tak podléhají dalšímu nesmyslu – lásce k Rusku. Lidé se zdravým sebevědomím, se snaží spoléhat na sebe, popřípadě na své nejbližší sousedy.
Usazená špína loajality k Rusku – nebo k Sovětskému svazu, což vyjde nastejno –, se v nich, jako v dlouho nečinné sopce, s erupcí probudila. Na dobré časy se vždycky s láskou vzpomíná… Dneska – protože mají občanskou svobodu – svoje zakyslé postoje dávají v médiích veřejně najevo. Svou lásku k Rusku, aspoň někteří z nich, utvrzují i vírou v Boha; dokonce se někteří z nich chodí modlit ke hrobu českého pravicového rusofila par excellence, Karla Kramáře, jinak rozbíječe Rakouské monarchie, tedy rozbíječe katolického státu.
V Rusku bohužel zase přišla zkrátka generace – týká se to několika desítek miliónů lidí -, která prošla GULAGy. Za jejich představitele můžeme jmenovat už zemřelého A. Solženicyna. Za vládce Gorbačeva se zdálo, že Rusko, vedené touto generací půjde cestou národní cti, pravoslaví a Pravdy. Gorbyho vystřídal opilec Jelcin, s nímž do Ruska prudce proniknul proud jedovatého západního sionismu, kladoucí důraz – jako v Čechách – především na ekonomiku, a jemuž se podařilo odsunout do zapomnění politické snahy a přesvědčení Solženicynovy generace. Rusko před rozkradením západními sionisty zachránil car V.Putin (zahraniční agent KGB), přičemž ostentativně dává přednost – jak jinak - osvědčené politice Stalina. Proto zcela zákonitě musejí lidé, kteří prošli peklem GULAGů být umlčeni. Ruská věrchuška zase vzpomíná na zašlé sovětské časy, upřednostňuje své mocenské choutky, opět se zločinně manipuluje s historií, opět lež má navrch. Pravoslavná církev k tomu všemu mlčí; jak také jinak, vždyť z 90% byla za bolševiků prošpikovaná agenty KGB; to jsou ti, kteří dneska v pravoslavné církvi Ruska mají rozhodovací pravomoci.
Car Vladimír Vladimírovič by se ale měl zamyslet nad svým počínáním. Neboť jak jdou dohromady jím ve společnosti zaváděné, vpravdě správné konzervativní hodnoty, jež se snaží aspoň v té urbální části Ruska prosadit -, se lží a historickou manipulací? Cožpak je možné stavět Lež na piedestal Pravdy? Car Vladimír Vladimírovič by si měl uvědomit, že existuje něco, co se nazývá mravní společenská integrita Pravdy. Jestli Rusko integrální Pravdu nepřijme, zhroutí se zase jako krabička z karet.
Ladislav Malý, Praha, květen 2015
-------
Mgr.Ladislav Malý – důchodce
http://www.akce-dost.cz/signatari.htm
Jiří Švehlík a Ladislav Malý, signatář petice D.O.S.T., člen předsednictva Svatováclavského národního sněmu a člen Dělnické strany na demonstraci ve Svitavách.