Jdi na obsah Jdi na menu
 

Kritika a obhajoba esperanta (Wikipedia)

Kritika a obhajoba esperanta

Esperantská vlajka
Téma Esperanto
Tento článek je součástí seriálu Esperanto
Jazyk
Akademie esperanta | Gramatika | Slovníky | Esperantologie | Abeceda | Číslovky | Fundamento | lernu! | Letní škola
Organizace
UEA | TEJO | E@I | EEU | SAT | Český esperantský svaz | Česká esperantská mládež | Esperantské kluby | Katolíci
Dějiny
L. L. Zamenhof | Časová osa | Buloňská deklarace | Ido-schizma | Krize ata/ita | Neutrální Moresnet | Interhelpo | Pražský manifest | Bona Espero | Esperantské město
Esperantská kultura
Esperantská setkání | Pasporta Servo | Hudba | Rozhlas | Finvenkismus | Homaranismus | Kabei | Politika | La Espero | Stelo | Symboly | UK | IJK | Esperantista | Rodilí mluvčí | Zamenhofův den
Esperantská literatura
Autoři | Esperantské časopisy | Esperantské slovníky | PIV | Encyklopedie | KAEST
Body pohledu
Propedeutická hodnota | Srovnání s Idem | Srovnání s interlinguou | Reformy | Odpor

Esperanto bývá kritizováno z rozmanitých důvodů. Tato kritika většinou není směřována vůči jazyku jako takovému, nýbrž vůči snahám mnohých esperantistů prosadit esperanto jako světový jazyk, hlavní jazyk mezinárodní komunikace.

Esperantu bývá často vytýkáno:

  • Protože žádný mezinárodní jazyk nemá šanci prosadit se (dominance angličtiny), jedná se o zbytečný projekt.[1] To bývá opětováno podotknutím, že změny v politických mocenských konstrukcích by mohly šance esperanta velmi snadno opět zesílit.[2]
  • Esperanto se proviňuje proti svým vlastním kritériím neutrality (např. používáním latinské abecedy, příliš evropským slovníkem).[3] Neutralita v tomto smyslu se ovšem nepočítá k principům jazykového plánování. Esperanto bylo naopak výslovně plánováno jako „románsko-germánský systém“[4], protože nejpoužívanější jazyky mezinárodního styku jsou právě jazyky tohoto typu (tedy princip mezinárodnosti). Jako „neutrální“ je esperanto označováno proto, že není spojeno s žádným národem, tj. nejedná se o národní jazyk, nýbrž jazyk mezinárodní.
  • I sama snaha o jednoduchost byla pohřbena zavedením zbytečných gramatických složitostí (např. shoda mezi podstatným a přídavným jménem v pádu a čísle, devět časových stupňů v trpném rodě, slovesný vid).[3] Na tuto výtku bývá odpovídáno tím, že princip jednoduchosti musí být vyvážen s jinými, konkurujícími principy, jako jsou například princip jasnosti, přesnosti či pružnosti,[5] podle nichž tyto „gramatické složitosti“ nejsou přebytečné, nýbrž účelné.[6]
  • Kromě mezinárodně známých slovních tvarů (např. redaktoro – redaktor, redakcio – redakce) se používají další formy, odvozené podle pravidelného systému tvoření esperantských slov (redaktisto, redaktejo). Velká část těchto přímo převzatých tvarů je však v jazyce považována za neologismy a nedosáhly takového rozšíření jako tvary odvozené.
  • Důkazem nedostatků údajně je také velký počet esperantistů, kteří jazyk ovládají jen velmi nedokonale.[7]
  • Kdyby se namísto angličtiny zavedlo po celém světě esperanto, nebylo by to vůči jiným jazykům také nijak „přátelštější“.[8]
  • Někteří kritizují esperanto kvůli genderové nesymetrii – v esperantu se prý vyskytuje jazykový sexismus. Mnoho kořenů slov vztahujících se k rodičovství mají v základním tvaru mužský význam (např. „patro“ – otec, „frato“ – bratr a „edzo“ – manžel), pro vytvoření slova o ženském významu je třeba použít příponu „-in-“. Stejně tak i u jiných slov (např. „instruisto“ - učitel, „anglo“ - angličan a zájmeno „li“ - on) slouží i pro vyjádření mužské osoby. Někteří esperantisté chtějí tuto asymetrii odstranit použitím přípony „-iĉ“ pro vyjádření čistě mužského významu, přičemž základní význam by byl genderově neutrální.

Související články

Literatura a zdroje

  1. Andreas Künzli: Taǔga bazo por la Esperanto-lobiado [online]. [cit. 2007-09-01]. Dostupné online.
  2. Werner Bormann: Verschiebungen im Machtgefüge [online]. [cit. 2007-09-01]. Dostupné online.
  3. Geoff Eddy: Why Esperanto is not my favourite Artificial Language [online]. [cit. 2007-09-01]. Dostupné online.
  4. Zamenhof, L.: Lingvaj Re­spondoj. Konsiloj kaj opi­nioj pri Espe­ranto. 6-a eldono. Marmande 1962: Espe­rantaj Francaj Eldonoj. LR 51. Dostupný z WWW: <[1]>
  5. L. L. Zamenhof: Internationale Sprache. Vorrede und vollständiges Lehr­buch [por German'oj]. Warschau: Gebethner & Wolff 1887.
  6. Helmut Welger: Plansprachliche Qualitätskriterien
  7. Rick Harrison: Is Esperanto's vocabulary too large?
  8. Ziko Marcus Sikosek: Esperanto sen mitoj. Antverpeno 2003². Pg. 247

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Esperanto#Kritiko_kaj_respondoj_al_kritiko na esperantské Wikipedii.

Externí odkazy

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář