kázání otce Alberta na Velikonoční neděli 2014
Velikonoční neděle - 20.dubna 2014
Musí vstát z mrtvých - komentář evangelium
p. Alberto Maggi OSM
Z evangelia podle Jana 20,1-9
První den v týdnu v dopoledních hodinách, Marie Magdalská šla k hrobu Ježíše, když byla ještě tma, a spatřila kámen odstraněn od vchodu do hrobky.
Tedy proto běžela k Šimonu Petrovi a k tomu učedníkovi, kterého Ježíš miloval, a řekla jim: "Vzali z hrobu Pána, a nevím, kam ho dali." Tedy vyšel Petr a ten druhý učedník, a šli k hrobu. Oba běželi zároveň, ale ten druhý učedník běžel napřed, rychleji než Petr, a přišel první k hrobu. Sklonil se, podíval se dovnitř, spatřil ležící plátna, ale nevstoupil.
Když ho Šimon Petr dostihl, vešel do hrobu; a viděl lněná prostěradla, ležící, a kryt, který byl okolo hlavy, ne s prostěradly položenými, ale svinuté na jiném místě.
Pak vešel i ten druhý učedník, který přišel jako první k hrobu, uviděl a uvěřil. Vzhledem k tomu, že stále nechápal, co říká Písmo, že je, že Ježíš musí vstát z mrtvých.
Pokud by Máří Magdalena o jeden den dříve přišla k hrobu, oslavovali bychom Beránka jeden den dříve. Píše Jan v kapitole 20: "První den v týdnu", doslova "první po sobotě", "Marie Magdalská šla k hrobu". Proč se Marie Magdaléna nevydala k hrobce těsně po pohřbu Ježíše, ale čekala na první den po sobotě? Vzhledem k tomu, že byla stále zavázána dodržováním právních předpisů o odpočinku o sobotě.
A pak, dodržování zákona zabránilo testovat sílu života, který byl v Ježíši Kristu, života, který může překonat smrt. Evangelista, prostřednictvím této indikace, chce ukázat svým čtenářům, že dodržování zákona zabraňuje pokusům o nové stvoření, které je uváděno Ježíšem.
Slovní obrat "první týden", připomíná vlastně první den stvoření. V Ježíši je nové stvoření, které ve skutečnosti bylo vytvořeno Bohem, který nezná smrt, která nezná konec. Ale společenství, zastoupené Máří Magdalénou je stále zavázáno dodržováním zákona. Proto ona odkládá zkušenost vzkříšení na později.
"Šla k hrobu Ježíše, zatímco byla ještě tma." Tma je obraz nepochopení komunity, která stále ještě nechápala Ježíše, který sám se definoval jako "světlo světa", své poselství, svou pravdu. "A viděla kámen odstraněný od vchodu do hrobu." No, první reakce Máří Magdalény je, že běží k Šimonu Petrovi a "k druhému učedníkovi". Ježíš řekl: "Přijde čas, kdy budete rozptýleni, každý půjde svou cestou."
No, evangelista přičítá této ženě, Máří Magdaléně, roli pastýře, který znovusjednocuje ovce, které se rozptýlily. "A řekla jim: Vzali z hrobu Pána, a nevím, kam ho dali". Ona nehovoří o těle, ale o Pánovi. A tak to je už narážka, že Ježíš je živý. Ale Petr a ten druhý učedník, co dělají? Oni jdou do hrobu, jediné místo, kam by neměli jít.
V Lukášově evangeliu je řečeno velmi jasně lidmi, kteří brání ženám, aby šly ke hrobu. "Proč hledáte mezi mrtvými, toho který žije?" Takže Petr a ten druhý učedník se bude snažit najít Pána na jediném místě, kde není, je to místo smrti. Stejně jako Marie, při dodržování šabatu odložili zkušenost života silnějšího než smrt, protože Ježíš nemůže být držen v hrobu, místě smrti.
On je živý. Takže učedníci jít do hrobu, jediné místo, kde nemůže být Ježíš. Jestliže pláčou pro něj jako pro mrtvého, to jest směřují-li k hrobu, nemohou hned mít zkušenost s životem a oživením ve své vlastní existenci. Běží oba učedníci, přijde jako první ten milovaný učedník, ten, který má zkušenosti z lásky od Ježíše.
Peter, který odmítl nechat si umýt nohy a nechtěl přijmout lásku Ježíše vyjádřenou v přisluhování, přijde později. Ale ten jiný učedník zastavil a dovolil, aby mohl být Petr první při příchodu. Proč? Je důležité, aby žák, který zradil Ježíše, a pro kterého smrt je konec všeho - a to byl důvod pro zradu - to byla první zkušenost života.
A pak vstoupil i ten druhý učedník, "viděl a uvěřil.". Ale velmi důležité napomenutí evangelisty je, že "stále nechápal, co říká Písmo, že je, že Ježíš musí vstát z mrtvých." Péčí Jana je, že člověk může uvěřit ve vzkříšení Ježíše, kdo uviděl jen známky jeho vítězství nad smrtí. Ne!
Vzkříšení Ježíše není privilegium pro některé lidi před dvěma tisíci lety, ale je to příležitost pro všechny věřící. Jak? Tak říká evangelista. "Oni ještě nepochopili, co říká Písmo, že je, že Ježíš musí vstát z mrtvých." Přijetí Písma, slova Páně, v učedník, kořeny této zprávy ve svém životě, a jeho transformace umožňuje žák mít život takové kvality, že se dává zkušenost znovuvstalému v jeho existenci.
Nevěříme, že Ježíš vstal z mrtvých, protože tam byl prázdný hrob, ale proto, že ho potkáváme živého a oživujícího ve svém vlastním životě.