Vážené postulantky a postulanti,

vážíme si Vašeho zájmu o členství  ve Vojenském a špitálním řádu sv. Lazara Jeruzalémského a toho, že jste se stali jeho postulanty. Postulát je doba, kdy jak na straně řádových představených, tak zejména na straně Vaší má dozrávat rozhodnutí o vhodnosti Vašeho vstupu do našeho řádového společenství. Podobně jako v řeholních institutech je i u nás postulát dobou vyjasňování a ozřejmování toho, co žádáte od řádu Vy  a co žádá řád od Vás. Nalezením  vzájemné shody v tom podstatném, co tvoří naše řádové cíle, poslání a spiritualitu má být zárukou, že Vaše budoucí členství v řádu bude oboustranně prospěšné a prosté případných nedorozumění a neshod. Proto si dovolujeme Vám v tomto dopise předložit a vysvětlit zásadní hodnotové principy a pravidla, kterými se náš řád řídí.

Vojenský a špitální řád sv. Lazara Jeruzalémského je především společenstvím praktikujících křesťanů; to znamená lidí, kteří opravdu věří v trojjediného Boha a niterně přijali Ježíše Krista za svého Pána a Spasitele. Přijetím poslání řádu „následovat Kristovo učení“  se zavazujete k opravdovému dosvědčování Kristova učení slovem i životem ve společenství své církve. Toto aktivní následování Kristova učení nemůže být nahrazeno „matrikovým křesťanstvím“ odvozovaným od  „polozapomenutého“ křtu v dětství.  Proto není zpravidla členství v našem řádu umožňováno těm, jejichž životní stav je ve  zjevném rozporu se základními  pravidly křesťanského života, jak je hlásá církev, jejímž je postulant členem (např. setrvávání v církví neuznávaném manželství, členství v organizacích popírající Boha a jeho Církev, aj.). Aktivní rozměr křesťanského života  svých členů v tomto světě řád formuluje do poslání  „podporovat a bránit křesťanskou víru“.

Specifikem našeho řádu je otevřenost všem křesťanům uznávaných křesťanských církví. Řád sv. Lazara je řádem ekumenickým, který není podřízený žádné ze současných církví. Duchovním protektorem řádu je patriarcha Jeruzaléma, Antiochie a Alexandrie s římským papežem sjednocené melchidské (katolické) církve. (Na patriarchu této církve se obrátili v 19. stol poslední rytíři řádu  s žádostí o převzetí protektorátu, když ztratili tradičního protektora – francouzského krále.)  V současné době je tento stolec obsazen  Jeho blažeností Gregoriem III., který úlohu duchovního protektora zastává velmi zodpovědně a pravidelně se účastní řádových akcí i v naší zemi.  Řád si velmi váží duchovních všech církví, pro které zřizuje zvláštní kategorii členství. Stojí za zmínku, že členy řádu byli a jsou kardinálové katolické církve, hlava anglikánské církve arcibiskup z Canterbury,  řada katolických, starokatolických i ortodoxních biskupů a jiných prelátů, kněží, pastorů a kazatelů reformovaných a luteránských církví. Proto náš řád je duchovně pestrým a bohatým společenstvím mnoha křesťanských tradic a jeho  členové mohou čerpat z pokladů spirituality východu i západu. Samozřejmostí je vzájemný respekt a tolerance vůči sporným teologickým otázkám a jiným odlišnostem. Vytvářením duchovního bratrství mezi členy různých církví řád přispívá k ekumenickému hnutí a  „usiluje o jednotu křesťanů“.

Tím, že náš řád stojí mimo církevní struktury,  nebývá zpravidla pro postulanty nutné žádat o svolení ke vstupu do řádu své církevní představené (pravidla se však mohou v různých církvích lišit). Postulant si sám musí ošetřit soulad svého členství v řádu s kanonickým právem své církve a  případně si obstarat povolení ke vstupu. Tato otázka nabývá naléhavosti u duchovních a zejména u bohoslovců a řeholníků, kteří jsou vázáni seminární resp. řádovou kázní!

Právní subjektivitu v naší zemi dosahuje řád prostřednictvím Českého velkobailiviku, který je registrovaným občanským sdružením. Důvodem přijetí ne zcela přiměřené právní formy je nadkonfesijní a laický charakter řádu – náš řád byl laicizován bulou papeže Klimenta XIV. Militarium Ordinum Institutio z roku 1772. Řád sv. Lazara se však snaží být více než civilním spolkem. Náš řád odvozuje svou tradici od řádu rytířů při špitále sv. Lazara v Jeruzalémě z doby prvních křížových výprav, který navazoval na mnohem starší špitální aktivity baziliánských mnichů. Dodnes se náš řád hlásí k původnímu poslání všech rytířů kříže a „pokračuje ve své historické podpoře křesťanů ve Svaté zemi“. 

Rytířský charakter řádu se však projevuje zvláštním charakterem vzájemných vazeb mezi jeho členy (rytíři i dámami). Řád sv. Lazara je institucí, kde se demokratické prvky (např. volba velmistra či doporučující volba velkobailiho) uplatňují spolu s prvky synodálními (projednávání v kapitulách a radách) a hierarchickými (jmenování a odvolávání představených velmistrem či na národní úrovni velkobailim). Proto řád vyžaduje poněkud vyšší stupeň úcty a solidarity mezi jednotlivými členy, stejně tak vyšší míru respektu k představeným, než je v dnešní občanské společnosti obvyklé. Platí to zejména o respektování autority velmistra J.E. dona Carlose Gereda y de Borbón, markýze z Almazanu.   Cílem není vytvoření autoritářské instituce, nýbrž „prosazovat a zachovávat principy křesťanského rytířství“.   

Hierarchický charakter řádu odráží i struktura hodností členů:

Některé funkce v řádu jsou vázány na dosažení určité hodnosti. Např. teprve rytíři, dámy a kaplani senioři mají hlasovací právo v celořádové kapitule, mohou být veliteli komend atp. Z úcty ke starobylé tradici jsou členové s doloženým šlechtickým původem přijati rovnou do hodnosti rytíře - tzv. rytíři „po právu“, zatímco ostatní dosahují této hodnosti jako čtvrté v pořadí „dle cti“. 

Členové, kteří nedosáhli rytířské hodnosti se oslovují „spolubratře“, „spolusestro“ v písemném styku v latinské zkratce „cfr.“ – „confrater“, „csr“ – „consoror“. Rytíři a dámy se tak mohou  oslovovat „rytíři“, „dámo“, zpravidla se tak děje především  v písemném styku za použití francouzské zkratky „chev.“ – „chevalier“, „d.“ – „dame“.  Nositelé velkého kříže včetně duchovních titulujeme „Jeho (její) excelence“. Kaplany – asistenty oslovujeme „důstojný pán“ (reverend, zkratka „Rev.“, kaplany „veledůstojný pán“ (Very Reverend, zkratka „V. Rev.“), kaplany seniory „nejdůstojnější pán“ (reverendissimus, Most Reverend, zkratka M. Rev.“), nebo podle  způsobu oslovení zavedenými v jejich církvích. 

Odznakem dosažené hodnosti je řádová dekorace,  která je vnějším znamením příslušnosti k našemu řádu. Každá řádová dekorace se skládá ze znaku našeho řádu - zeleného kříže maltézského typu doplněného podle hodnosti dalšími prvky.   Členové řádu jsou oprávněni  tuto dekoraci „in natura“ užívat na řádovém i občanském oděvu dle faleristických a protokolárních pravidel. Nošena může být pouze na řádové nebo jiné uniformě či fraku, u dam na velké večerní toaletě; na smoging či malou večerní toaletu lze brát její miniaturu; na vycházkovou uniformu, oblek či kostýmek lze podle vhodnosti připnout pouze stužku nebo lépe rozetu. 

Řádové dekorace vznikly z křížů, které měli rytíři vyšity na svých pláštích. Dodnes je řádový plášť  nejdůležitějším odznakem příslušnosti k našemu řádu. Na rozdíl od řádové dekorace je téměř vyloučeno jeho užívání mimo řádové nebo církevní shromáždění. Náš řádový plášť je černý, zeleně podšitý se zeleným límcem. Mezi hrudí a levým ramenem je našitý zelený osmihrotý kříž maltézského typu.  Rytíři mají kříž zlatě lemovaný. U duchovních má plášť formu mozzetty   (o jejím provedení platí totéž, co o plášti).

Plášť se obléká na řádovou uniformu, nebo oblek umožňující nošení toho typu dekorace, která má být s pláštěm současně užita. Zpravidla se jedná o dekoraci „in natura“, která teoreticky vyžaduje frak. Pod řádovým pláštěm se však toleruje jeho nahrazení velmi tmavým oblekem s bílým (i černým) motýlkem. Dámy k plášti zakrývají hlavu černým krajkovým závojem (mantilou). Je vhodné současně s pláštěm užívat společenské rukavice (u pánů bílé).

Každý postulant je povinen si před vstupem do řádu nechat ušít plášť a v součinnosti s pověřeným představeným obstarat dekoraci „in natura“ – vše na vlastní náklady. Uniforma povinná není. Pokud je pořízení pláště a dekorace zejména z finančních důvodů pro postulanta obtížné, je ve výjimečných případech možné dojednat jejich zapůjčení, protože jde o insignie nezbytné k provedení investitury – slavnostního přijetí do řádu.    

Pocit sounáležitosti s řádem posiluje i užívání řádového civilního obleku -  blazeru. Pro pány je jím tmavě modré (navy blue) jednořadé (i dvouřadé) sako s kovovými knoflíky s našitým řádovým znakem pod levou kapsou. Nosí se k němu šedé (v létě bílé) kalhoty, bílá košile a vázanka typická pro českou jurisdikci řádu (u duchovních kolárek). Dámy mohou v podobném duchu stylizovat kostýmek.

Všechny vnější atributy našeho řádu nemají jiný účel než umocňovat vzájemnou blízkost a solidaritu členů a  povzbuzovat ke službě bližním, kteří pomoc potřebují. „Podpora, ochrana a pomoc chudým, nemocným a postiženým, zvláště těm, kdo trpí leprou a podobnými chorobami“  je hlavním posláním řádu v okolním světě. Proto se od každého člena očekává, že se do charitativního díla řádu osobně zapojí, že bude své charitativní aktivity konat především ve spolupráci s naším řádem a že se mu pomoc potřebným stane důležitou životní hodnotou.

V době křížových výprav, podobně jako v biblických dobách, byla velmi sužující nemocí tehdy neléčitelná lepra – malomocenství. Pomalé umírání, odpadávání částí těla a nutná izolace od okolního světa je dnes již těžko představitelná forma utrpení. Naši řádoví předchůdci se svými špitály (leprosaliemi, lazarety) představovali poslední naději pro takto nemocné.  Proto v počátcích tvořili náš řád zejména rytíři, kteří sami byli malomocenstvím nakaženi.

O likvidaci lepry se snaží řád i dnes. Nicméně v zemích,  jako je naše, si z této historické zkušenosti bereme především hluboký pocit sounáležitosti s trpícími kterým se snažíme proniknout naše charitativní snažení. Kde nejsou malomocní, pomáháme těm, kteří jsou „málo mocní“. A těch i dnešní doba  produkuje velký počet. Za všechny jmenujme onkologicky nemocné, jímž sloužíme při křesťanském umírání v hospici Štrasburk v Praze – Bohnicích, který je s naším řádem spřízněn.

I když jsme řádem s prastarou tradicí konzervující mnohé dnes již ne zcela obvyklé duchovní hodnoty a jim odpovídající kulturní projevy, snažíme se být moderní dynamickou charitativní organizací která skrze diakonickou službu hlásá ve světě poselství Evangelia bez zřetele ke konfesijní různosti, proto „svými aktivitami na charitativním, humanitárním, zdravotnickém a vzdělávacím poli se řád snaží podporovat splnění cílů a principů Charty Organizace spojených národů a zákonů Evropské unie“.

Náš řád je společenstvím výběrovým, členství v něm je čest i úkol.  Členství zůstává ctí i úkolem i v podmínkách, kdy  vlivem různých okolností není společenství řádových členů ve stavu, který by plně odpovídal jejich vznešenému poslání. (Narážíme zde zejména na existenci disidentské nám nepřátelské skupiny, která se  hlásí k jinému velmistrovi  než Český velkobailivik a jiné nedostatky, kterých si jsme vědomi.)  Překonat je můžeme jen intenzivnějším zacílením na skutečné poslání řádu.

Prosíme Vás, abyste si tyto řádky velmi pečlivě pročetli, seznámili se s řádovou historií a řádovými dokumenty - Ústavou, Stanovami, Stanovami Českého velkobailiviku. Vše potřebné naleznete na našich webových stránkách www.st-lazarus.cz, i na webu mezinárodního řádu www.st-lazarus.net. Promyslete svou připravenost k přijetí cti a závazku členství v našem výjimečném společenství a  pohovořte o míře svého ztotožnění s posláním řádu  s velitelem a kaplanem  komendy, do které se chystáte zapojit. S jejími představenými  dohodněte oblast svého  působení, již v době postulátu se můžete do práce řádu plně zapojit.

Věříme, že postulát bude pro Vás užitečnou dobou myšlenkového zrání, která vyvrcholí přijetím do laického rytířského řádového společenství, které slouží k intenzivnějšímu naplňování křesťanského života. Pomáhej Vám na této cestě na přímluvu sv. Lazara. přítele Páně,  Bůh.   

-------------------

Jsem s textem plně srozumněn, Jan Josef Pospíšil

OLJ solemn declaration.jpg

http://www.foto-retejo-de-bibliaj-tagoj.estranky.cz/clanky/kristana-autobiografio-de-jan-josef.html