Fundamento de Esperanto 16§42 Základ mezinárodního jazyka esperanta
16 gramatických pravidel Základu esperanta + 42 paragrafů (cvičebnice) na jejich procvičení
(prakticky ale pouze 2. až 14. pravidlo + 5. až 42. cvičení)
DOCUMENT: Česky-1905-Fundamento-de-Esperanto-L.Zamenhof-v7.8.2014.pdf
DOWNLOAD: http://uloz.to/xYTaQwNX/cesky-1905-fundamento-de-esperanto-l-zamenhof-v7-8-2014-pdf
Facebook group download: https://www.facebook.com/download/672427892838400/%C4%8Cesky-1905-Fundamento-de-Esperanto-L.Zamenhof-5.8.2014.pdf
ORIGINAL:
http://www.akademio-de-esperanto.org/fundamento/index.html
https://archive.org/details/fundamentodeesp00zamegoog
http://www.youscribe.com/catalogue/livres/litterature/autres/fundamento-de-esperanto-gramatiko-ekzercaro-universala-vortaro-65370
Resumé: Text Zamenhofova Fundamenta má více nadčasových rovin. V první řadě jde o „základní zákon“ (podobný ústavě), který byl schválen na 1. Světovém kongresu esperantistů (viz. Deklarace esperantismu na konci této knihy). Dále jde také o ilustraci Zamenhofova stylu (cvičení, paragrafy), který je doporučován, a také jeho náboženských postojů v textech Fundamenta (např. „modlete se ke Svaté Panně“, o příchodu Spasitele, o odpuštění viny člověka, to jsou jasné Biblické akcenty, které by si zasloužily samostatnou studii). Jde také o fixaci dobových reálií (sablujo, azoto apod.). Pro začátečníky by Fundamento mělo být první učebnicí a pro pokročilé trvalým referenčním pramenem. Pro tvůrce slovníků a učebnic je rozsah mluvnických pravidel a slovní zásoby povinným základním pramenným materiálem. Tak Zamenhof (podpořen Deklarací 1. Kongresu) zajistil trvalou neměnnost a srozumitelnost jazyka. Aby se zabránilo škodlivým vlivům jazykových reformátorů (v každé dějinné epoše) a rozkladným sociálním vlivům uvnitř esperantského hnutí (zvláště na vyšších intelektuálních a společenských postech v hnutí, jak pozorujeme i v dnešní době), je potřeba, aby každý stoupenec a uživatel Mezinárodního jazyka esperanto byl do podrobna seznámen s Fundamentem. Základní evropské jazyky, ze kterých Zamenhof čerpal při tvorbě Základů esperanta, jsou francouzština, angličtina, němčina, ruština a polština. A to je nesporně silná výzva pro každého esperantistu, aby se díky propedeutické hodnotě esperanta a 5-jazyčného jazykového materiálu obsaženého ve Fundamentu naučil alespoň jeden základní evropský jazyk, a tak napomohl šíření Mezinárodního jazyka esperanta ve světě, protože ve většině světa se hovoří indo-evropskými jazyky.
Předmluva (překlad z roku 1910 při zachování původního pravopisu)
Aby jazyk mezinárodní mohl dobře a pravidelně prospívati a aby měl úplnou jistotu, že nikdy se nerozpadne, a že nějaký lehkomyslný krok jeho přátel bu-doucích nezmaří práci jeho přátel minulých, - jest nejnutnější především jedna podmínka: existence jasně stanoveného, nikdy nedotknutelného a nikdy nezměnitelného ZÁKLADU jazyka. Až jazyk náš bude oficielně přijat vládami nejpřednějších říší a tyto vlády zvláštním zákonem zaručí Esperantu zcela jistý život a užívanost a úplnou zabezpečenost vůči všem choutkám a rozepřím, ten-kráte oprávněný výbor, těmito vládami vzájemnou dohodou zvolený, bude směti učiniti v základu jazyka jednou pro vždy všechny požadované změny, ač ukáží-li se takové změny nutnými: ale až do té doby základ Esperanta musí co nejpřísněji zůstati naprosto beze změny, poněvadž přísná nedotknutelnost na-šeho základu jest nejhlavnější příčinou našeho dosavadního postupu a nejhlavnější podmínkou pro náš pravidelný a klidný postup budoucí. Žádná osoba a žádná společnost nesmí míti právo libovolně dělati v našem ZÁKLADĚ nějakou byť i nejmenší změnu! Této velmi důležité zásady nechť jsou Esperantisté dobře pamětlivi a proti porušení této zásady nechť vždy energicky bojují, poně-vadž okamžik, v němž porušili bychom tuto zásadu, byl by počátkem naší smrti.
Podle souhlasu mlčky přijatého všemi Esperantisty již od velmi dávné doby tato tři díla jsou považována za ZÁKLAD Esperanta:
2. Universala Vortaro (všeobecný slovník);
3. Ekzercaro (cvičebnice).
Tato tři díla považoval autor Esperanta vždy za své zákony a přes četná pokušení a svádění nikdy si nedovolil (alespoň vědomě) ani nejmenšího prohřešení proti těmto zákonům; doufá, že pro dobro naší věci také všichni ostatní Esperantisté vždy budou pohlížeti na tato tři díla jako na pouhý zákon a nedotknutelný základ Esperanta.
Aby nějaká říše byla silnou a slavnou a mohla zdravě se rozvíjeti, jest třeba, aby každý občan věděl, že nikdy nebude záviseti na rozmarech té neb oné osoby, ale musí poslouchati vždy jen jasných, úplně stanovených základních zákonů své země, které jsou stejně závaznými pro vládnoucí i poddané a v nichž nikdo nemá práva dělati libovolně dle osobního náhledu nějakou změnu nebo doplněk. Stejně, aby naše věc dobře prospívala, jest třeba, aby každý Esperantista měl úplnou jistotu, že zákonodárcem bude mu pro vždy ne nějaká osoba, ale nějaké jasně vymezené dílo.
Proto, aby učinil konec všem nedorozuměním a hádkám, a aby každý Esperantista věděl úplně jasně, čím má se ve všem říditi, autor Esperanta rozhodl se nyní vydati ve formě jedné knihy tato tři díla, která podle mlčky projeveného souhlasu všech Esperantistů byly obráceny ne k němu, ale k této knize. Až do té doby, dokud pro všechny závazná a nesporná instituce nerozhodne jinak, vše co jest v této knize, musí býti považováno závazným pro všechny; vše, co jest proti této knize, musí býti považováno za špatné, byť i vyšlo z péra sama autora Esperanta. Pouze výše jmenovaná tři díla uveřejněná v knize „Fundamento de Esperanto“ musejí býti považována za oficielní; všechno ostatní, co jsem napsal nebo napíši, radím, opravuji, schvaluji atd., jsou jen díla soukromá, která Esperantisté – uznají-li to za užitečné pro jednotu naší věci – mohou považovati za vzorové, ale ne za závazné.
Tato tři díla otištěná v této knize, majíce povahu základu, musejí býti především nedotknutelnými. Proto nechť se čtenáři nediví, že najdou v národním překladu různých slov v této knize (zvláště v anglické části) zcela neopraveny tytéž chyby, jež se nacházely v prvém vydání „Všeobecného Slovníku“. Dovolil jsem si jen opraviti tiskové chyby: ale bylo-li některé slovo chybně nebo nevýstižně přeloženo, nechal jsem ho v této knize zcela beze změny; neboť chtěl-li bych zlepšiti, toto již bylo by změnou, která by mohla způsobiti hádky a která nesmí býti trpěna v díle základním. Základ musí zůstati přísně nedotknutelným i se svými chybami. Chybnost národního překladu toho nebo onoho slova není velikou nehodou, neboť srovnávajíce souběžný překlad v ostatních řečech, najdeme snadno pravý smysl každého slova; ale nepoměrně větší nebezpečí přivodila by změna překladu nějakého slova, neboť ztrátou přísné nedotknutelnosti dílo ztratilo by svůj neobyčejně potřebný ráz dogmatické základnosti a žák, nalézaje v jednom vydání jiný překlad než ve druhém, nebyl by jist, zda zítra neudělám nějakou jinou změnu a ztratil by důvěru a oporu. Každému, kdo ukáže mi nějaký nesprávný význam v základní knize, odpovím klidně: ano jest to chyba, ale musí zůstati nedotknutelnou, protože patří k základnímu dokladu, v němž nikdo nemá práva dělati nějaké změny.
„Fundamento de Esperanto“ nikterak nesmí býti považováno za nejlepší učebnici a slovník Esperanta. Nikterak! Kdo chce se zdokonaliti v Esperantu, tomu doporučuji různé učebnice a slovníky, mnohem lepší a obšírnější, jež jsou vydány našimi nejkompetentnějšími přáteli pro každý národ zvlášť a z nichž nejdůležitější jsou vydány velmi dobře a pečlivě, za mého osobního dohledu a součinnosti. Ale „Fundamento de Esperanto“ musí býti v rukou každého dobrého Esperantisty jako stálý vůdčí doklad, aby se dobře naučil a častým nahlížením stále si připomínal, co jest v naší řeči oficielním a nedotknutelným, aby mohl vždy dobře odlišiti slova a pravidla oficielní, jež se budou museti nalézati ve všech cvičebnicích Esperanta, od slov a pravidel doporučovaných soukromě, jež snad nejsou všem Esperantistům známa nebo snad ne všemi schvalována. „Fundamento de Esperanto“ musí býti v rukou každého Esperantisty jako stálé vodítko, jež bude ho chrániti před uchylováním od cesty jednotnosti.
Řekl jsem, že základ našeho jazyka musí býti naprosto nedotknutelný, i kdy-by se nám zdálo, že ten nebo onen bod jest asi chybný. To mohlo by zroditi myšlenku, že náš jazyk zůstane navždy strnulý a nikdy se nerozvine... Nikterak! Přes přísnou nedotknutelnost základu bude míti náš jazyk úplnou možnost nejen stále se obohacovati, ale i stále se zlepšovati a zdokonalovati: nedotknutelnost základu bude nám jen stálou zárukou, že ono zdokonalování nebude se díti libovolnými, a navzájem se potírajícími a bořivými převraty a změnami, ani ničením nebo znehodnocováním naší dosavadní literatury, nýbrž cestou přirozenou, beze zmatků a nebezpečí. Podrobněji promluvím o tom na kongresu v Boulogne sur Mer; nyní řeknu o tom jen několik slov, aby se můj náhled nezdál příliš paradoxním:
1. Obohacovati jazyk novými slovy můžeme již nyní po úradě s těmi osobami, které jsou považovány za největší autority v našem jazyku a pečujíce o to, aby každý užíval tato slova ve stejné formě. Ale tato slova musí býti pouze doporučována, ne vnucována, musí se jich užívati jen v literatuře; ale v korespondenci s osobami neznámými jest dobře vždy užívati jen slov z „Fundamenta“, poněvadž jen o takových slovech můžeme míti jistotu, že náš adresát je určitě najde ve svém slovníku. Teprve někdy později, až největší část nových slov bude již úplně zralá, nějaká autoritativní instituce zavede je do slovníku oficielního, jako „Přídavek k Fundamentu“.
2. Shledá-li nějaká autoritativní ústřední instituce, že to neb ono slovo nebo pravidlo naší řeči jest příliš nevhodné, nebude směti odstraniti nebo změniti dotyčný tvar, ale bude moci navrhnouti tvar nový, který doporučí užívati souběžně s tvarem starým. Časem tvar nový poznenáhlu vytlačí tvar starý, který stane se archaismem, jak to vidíme v každém přirozeném jazyku. Než, představujíce část Základu, tyto archaismy nikdy nebudou vymýceny, ale vždy se budou tisknouti ve všech učebnicích a slovnících současně s tvary novými, a tak, budeme míti jistotu, že ani při největším zdokonalování jednota Esperanta nikdy nebude rušena a žádné dílo esperantské ani z nejdřívější doby nikdy neztratí své ceny a srozumitelnosti pro příští pokolení.
Ukázal jsem v zásadě, jak přísná nedotknutelnost „Fundameta“ bude střežiti vždy jednotu našeho jazyka, nejsouc mu přec na překážku, aby se nejenom obohacoval, nýbrž i stále zdokonaloval. Ale v praxi (z příčin, o kterých jsem se již mnohokráte zmínil) musíme si ovšem velmi obezřele počínati při „zdokonalování“ jazyka:
a) musíme to činiti ne lehkomylně, nýbrž v případech skutečné potřeby;
b) mohou to činiti (po zralé úvaze) ne jednotlivé osoby, nýbrž pouze nějaká ústřední instituce, která bude požívati nesporné autority u celého světa esperantského.
Končím těmito slovy:
1. v zájmu jednotnosti naší věci musí každý dobrý Esperantista především dobře znáti základ našeho jazyka;
2. základ našeho jazyka musí zůstati pro vždy nedotknutelným;
3. až do doby, kdy autoritativní ústřední instituce se rozhodne zvětšiti (nikdy změniti) dosavadní základ oficielním zavedením nových slov nebo pravidel, všechno dobré, co se nenalezá v „Základu Esperanta“, musí býti považováno ne za závazné, nýbrž pouze za doporučované.
4. Názory, které jsem svrchu pronesl o „Základu Esperanta“, jsou prozatím jen mým soukromým míněním. Zákonného schválení se jim dostane jen v tom případě, budou-li přijaty mezinárodním kongresem Esperantistů, jemuž toto dílo i s předmluvou bude předloženo. Komentář: stalo se tak na 1. mezinárodním kongresu Deklarací o esperantismu 7. srpna 1905. Vše bylo přijato tak, jak to Zamenhof navrhl, včetně jeho odstoupení od autorských práv.
Ve Varšavě, v červenci 1905.
L. Zamenhof